texty

vlcsnap-2016-01-02-10h49m44s651

 

V dohledné době:

Přírodovědná rukověť k filmu Cesta času (obrazová encyklopedie vybraných živáčků a přírodních/astronomických fenoménů, které se objevují ve jmenovaném filmu)

Spřízněni láskou

Na území těch druhých: Průvodce krajinou uměleckých přírodopisných filmů (popularizační text pro třetí letošní číslo časopisu Film a doba; bude obsahovat medailonek o filmu Cesta času)

 

Publikováno:

Příběh nás všech (obsáhlý text o přírodopisném velkofilmu Cesta času; viz Film a doba č. 3/2016; v mírně rozšířené online podobě zde)

Tváří v tvář zázraku světa (krátká recenze filmu Cesta času; Sedmá generace, č. 2/2017; v mírně rozšířené elektronické podobě zde)

Ó, Živote! Ó, Matko!(krátký dodatkový komentář k filmu Cesta času; k přečtení zde)

Milovat vše, co plyne: Filmová tvorba Terrence Malicka v perspektivě tvůrcova vztahu k přírodě (diplomová práce; k přečtení zde)

Hvězdy a ptáci (k přečtení zde)

 

Dlouhodobě rozpracováno/plánováno:

Zatím nepojmenovaný esejistický text o filmech K zázraku, Knight of Cups a Song to Song (pro čtvrté letošní číslo Filmu a doby)

Pátrání po věčnosti (monografie/biografie; zatím ve fázi příprav)

Stopy na kalifornském pobřeží (delší text/esej o filmu Knight of Cups)

Řeka, která nikdy nevysychá (obsáhlá esej o přírodě v Malickových filmech)

Několik kratičkých ukázek přímo z textu:

„Vzpomeňme úvodní scénu Nebeských dnů v chicagské slévárně, kde panuje natolik ohlušující lomoz, že vyjma předákova křiku, jímž začouzené dělníky popohání do práce, téměř není slyšet lidského slova. Příroda je naproti tomu oázou klidu a vnitřního usebrání. Jak nápadný je tento rozdíl sotva se z nevlídného průmyslového Chicaga přesuneme do nedozírné krajiny texaských planin! Již příjezd vlakem do zlatavé prérie je doprovázen několika prostřihy na divoký prérijní život, které jako by nás uváděly do docela odlišného světa; tu spatřujeme pasoucí se vidlorohy, tu plachtící volavku, tu vysokou prérijní trávu, jež se vlní ve větru jako neklidná mořská hladina.“

„Schopnost soucitu a vnitřní dobrota těchto postav se obyčejně projevuje skrze vodní živel – voda je znamením jejich soucitnosti a milosrdnosti. Tam kde lidé jako Bill nebo plukovník Tall rozněcují oheň, tam tito rozdávají vodu, zachraňují druhé před vyprahlostí. John Rolfe v osadě Jamestown zamyšleně pozoruje Pocahontas, která dává z vědra napít muži za trest uvězněnému v kládě, podobně paní O’Brienová dává doušek vody jednomu z vězňů, jejichž převozu je společně s chlapci svědkem při návštěvě města, a konečně Witt se na břehu průzračné říčky stará o raněné spolubojovníky, z polní lahve dává jednomu z raněných napít a omívá mu zkrvavenou a zablácenou hlavu.“

„Za šumotu moře a ševelení palmových listů sledujeme blažené rajské společenství, kde lidé, zvířata a rostliny žijí pok po boku, v klidu a míru; děti roztloukají plody tropického ovoce a volně se potápějí nad korálovými útesy, Witt pomáhá s výpletem střechy domu a s úsměvem se koupe v moři, na Hokeově ruce hřaduje překrásně vybarvený lori zelenoocasý, jeden z domorodců ukazuje náruč plnou hemžících se krabů poustevníčků s pestrobarevnými ulitami. S podobnou obrazností se setkáváme také v úvodních minutách Nového světa, kde trojice indiánek svobodně plave pod hladinou řeky pospolu s říčními rybami. V obou scénách jsou hojně přítomny záběry vzájemně propletených rukou – důležitého symbolu, který vyjadřuje svazek mezi lidmi navzájem, ale také mezi lidmi, přírodou a Bohem.“

Reklamy